Jak na podzim nepřibrat ani kilo

Sychravé podzimní počasí nás nutí k tomu, abychom se moc nehýbali a o to více jedli. Je to logická reakce organismu, který se tak připravuje na zimu včetně ukládání tukových zásob. Jenže my dneska nic takového nepotřebujeme. Naštěstí ani na podzim nemusíme nic přibrat, chce to však trochu vůle a odhodlání.

Na podzim je to stejné jako kdykoli jinde: abyste nepřibrali, musí být váš energetický příjem a výdej v rovnováze. V praxi to znamená třeba to, že pokud si častěji než v létě dopřejete čokoládu nebo omáčku s knedlíkem, musíte se také o to více hýbat. Jestliže se k tomu nedokážete přimět, vaše váha půjde nahoru.

Chcete na podzim dokonce něco shodit? I to je možné, například jako prevence před vánočním přejídáním se, ale o to více budete muset přidat na pohybu. Je to spolehlivější a jistější cesta jak ke zhubnutí, tak k tomu, abyste si nižší váhu udrželi, než přísné diety.

Co si raději odpustit?

Abyste už před Vánoci nevážili víc než v létě, musíte se hlídat. Zásada číslo jedna: začněte hned. Je velkou chybou si nějaký čas dopřávat – tu dortík, tam svařák s klobásou a tady svíčkovou na obědě u rodičů – a utěšovat se, že to s vaší váhou pro jednou nahoru nehne. A že pokud to začne být problém, začnete s tím něco dělat.

Volnější podzimní oblečení, které ledacos zakryje, tomu nahrává, protože skutečně můžete mít pocit, že jste nic nepřibrali. Bohužel, právě tímto způsobem se rychle přiberou tři čtyři kila, která už se zase tak snadno neshodí. K tomu, abyste se jich zase zbavili, je potřeba měsíc nebo také dva s výrazně omezeným jídelníčkem.

Na druhou stranu, nemá smysl snažit se jíst lehká jídla jako v létě, na podzim skutečně potřebujete něco hutnějšího. Ale nemusí to hned být husté polévky, nebo těstoviny se smetanovou omáčkou, skvěle funguje například pečená zelenina.

Dejte se do běhu nebo alespoň do chůze

Hlavně se nezapomínejte hýbat. Klidně zůstaňte polovinu víkendu v posteli pod dekou u nějakého filmu, ale tu druhou vyrazte ven. I na podzim se dají podnikat skvělé výlety do přírody, klidně s partnerem nebo celou partou – co se domluvit třeba na zdolání nějakého kopce se skvělým výhledem a hospůdkou pod vrcholem?

Můžete začít také běhat, ale to se dá doporučit jen těm, kdo jsou alespoň trochu trénovaní. Začínat s tímto pohybem na podzim jinak úplně ideální není, to spíše o to více choďte pěšky a to i ve všední dny.

Zabírá také cvičení – pokud vám není vyloženě proti mysli, zkuste so pořídit permanentku do posilovny. Vyberte si nějakou zaměřenou pouze na ženy a nechte si sestavit kruhový trénink na míru podle toho, zda chcete jen zpevnit postavu, nebo vyloženě hubnout. Výhodou je, že mnoho fitness center nabízí zkušební období za nižší cenu, takže neutratíte majlant a zjistíte, zda vám tento druh pohybu vyhovuje.

Do fitness centra můžete chodit také na lekce cvičení jako je jóga, power jóga, pilates, zumba nebo aerobic a jeho různé odnože. Často je možné přijít na ukázkovou hodinu zdarma a podle toho se rozhodnout, zda budete ve cvičení pokračovat. Naopak nemá smysl vsadit třeba na plavání, tím se totiž moc nehubne.

Dovolená ve městě? Leda by bylo z pískovce

Taky máte občas pocit, že vánoční trhy ve Vídni znáte jako své boty, Vysoké Tatry jste prochodili křížem krážem a všechny poličky v bytě máte zásadně přecpané suvenýry ze všech možných zahraničních toulek?

Zato když se mluví o českých výletních místech, nemáte k tomu vlastně moc co říct, nikdy jste totiž vlastní zemi nepovažovali za dostatečně dobrý turistický cíl. Jistě, byli jste v Praze, taky v Českém Krumlově, nejspíš i v Brně a v Olomouci. Maximálně tak ještě v Adršpachu. Nechte se trošku inspirovat a poznejte, že nejen slavný Adršpach tvoří české skalní krásy, tedy města, sochy, brány a spoustu dalších nádherných útvarů, za kterými skutečně nemusíte jezdit nijak daleko.

TOULOVCOVY MAŠTALE – PŘÍRODNÍ REZERVACE MAŠTALE

Nedaleko města Litomyšl, mezi Českou tabulí a Českomoravskou vrchovinou, najdete překrásné pískovcové pohoří Maštale. Ačkoli nenajdete mnoho chráněných zvířecích i rostlinných druhů, celá oblast je protkána hustou sítí naučných stezek a turistických tras, ze kterých ovšem nesmíte sejít, jinak vás čeká tučná pokuta. Taky cyklisté se tady vyřádí, některé stezky jsou totiž vyhrazeny právě jim. Cestou potkáte čtyři rozhledny, a když budete mít štěstí, zahlédnete, omámeni svěží borovou vůní, třeba i mloka, nebo vzácnou kapradinu.

ČERTOVY HLAVY – ŽELÍZY

Nebojte se, vstup do pekla, ani jiné ďábelské výtvory opravdu čekat nemusíte. To si pouze romantický sochař Václav Levý kdysi usmyslel, že v Želízech u Mělníka uprostřed borového lesa do devítimetrových pískovcových skalních bloků dvě čertovy hlavy. Dílo se s lesem pěkně sžilo a dnes k němu vede i turistické značení přímo z města Želízy. Nutno podotknout, že podobné sochy v Česku nikde jinde nenajdete, a i když už ani zdaleka nevypadají jako nové, stále jsou velmi sympatickou a oroginální atrakcí při hezké procházce krásnou přírodou. A co si budeme povídat, vyznavači selfie tady mohou směle lovit originální snímky.

BUDAČINA – KUDLOVICKÁ DOLINA

Už samotný název vám nejspíš přivede na mysl loupežníky, lotry a bandity, a kdo ví, v dávných dobách to tak klidně mohlo být. Dnes je ale tato zvlněná skalní přírodní památka v pohoří Chřiby úžasným místem k rodinným piknikům, prvním romantickým schůzkám nebo jen k příjemné odpolední relaxaci po nedělním obědě. Pokud se tedy právě nacházíte někde u západního okraje zlínského kraje, vyrazte tam ještě dnes, jsem si zcela jistá, že nebudete mít pocit promarněného dne.

SKALNÍ DIVADLO – HAMR NA JEZEŘE

Věděli jste, že má Pravčická brána mladší sestru? Menší, nepříliš známou sestru u Hamru na Jezeře? Tak teď už to víte. A budete se divit, o jakou krásu jste přicházeli, když jste neznali obří amfiteátr skrytý hluboko v lesích, tvořený dokonale vypreparovanými skalními útvary, a žasnout, jak je možné, že toto v naší malé nenápadné zemi máme. I sem samozřejmě vede naučná stezka pro turisty, kteří se tak mohou kochat zkamenělými kmeny pravěkých stromů, až deset metrů vysokými skalními sloupy, oblouky a branami a na chvíli si představit sami sebe na cestě do pravěku. To zní jako hezký výlet, ne?

DRÁBSKÉ SVĚTNIČKY – MNICHOVO HRADIŠTĚ

Je-li na vás pár balvanů uprostřed lesa příliš slabá káva a máte raději konkrétnější stavby a útvary, pak budete nadšeni ze skalního hradu v Drábských světničkách. Uprostřed Českého ráje, kousek od Mnichova Hradiště na vás čeká fascinující pohled i výhled. Pohled na hrad samotný, na jeho „interiéry“, tedy titěrné malé světničky a úzké chodbičky, které navzájem pojí stařičké plošiny a mosty – nebojte se, jsou ověřené a naprosto bezpečné, staře jen vypadají – a výhledy si užijete již cestou na hrad, kdy budete muset projít skalní úžinou zvanou Ženská vrata, a vyšplhat se ke starému husitskému opevnění, kde se vám i bez toho, aniž byste šplhali na Velkou věž, i když ta samozřejmě také stojí za důkladné prozkoumání, rozprostře pohled na celý okolní ráj. Český ráj, samozřejmě.

PRACHOVSKÉ SKÁLY – ČESKÝ RÁJ

Znáte to, proč bychom se báli, na Prachovské skály… No, a protože my se nebojíme, sic se tady opravdu není čeho bát, vzhůru – ještě jednou – do Českého ráje, kde se rozkládá jedno z nejkrásnějších pískovcových pohoří naší země, Prachovské skály. Jedinou „vadou na kráse“ je snad jen fakt, že na rozdíl od jiných přírodních krás, tady musíte na návštěvu platit. Vstupné není nijak závratné, ale pokud vyrazíte s celou rodinou, počítejte s tím, že nikde v nejbližším okolí bankomat jen tak neseženete. NA druhou stranu to ale za to stojí. Ať už si vyberete první, kratší okruh, nebo jeho delší variantu, budete si připadat šíleně malinkatí a bezvýznamní. Všechny skály – chci říct všechny místní větší skály – jsou pojmenovány, co se tedy zkusit bavit tím, že si budete jména tipovat?

KŘEMENCOVÉ SKALNÍ MĚSTEČKO – OSEK

Bezvadný celodenní výlet vás čeká, pokud se vypravíte do městečka Osek, kde se můžete vypravit po trase nazvané „Přírodou a dějinami Oseka“. Poznáte tak dokonale historické památky ve městě, například starý cisterciácký klášter nebo památník Nelsonské katastrofy u železnice, věnovaný obětem důlního neštěstí. A pak už hurá do nádherného bukového lesa, kde skryté před zraky okolí, leží ono kýžené křemencové skalní městečko. Najdete tady otisky zkamenělých mlžů, pokusnou plochu na ochranu lesních mravenců nebo třeba obdivovat prapodivné tvary, do kterých narostly místní buky. Celé skalní městečko se rozkládá na tzv. Salesiově výšině.

TISKÉ STĚNY – TISÁ

Kdo by měl těch pískovců málo, může se směle vypravit dál, tentokrát do Tisé na Děčínsku. Navštivte Naučnou stezku Tiské stěny – bohužel také za malý poplatek – a žasněte nad skalami, které šplhají až do výšky 70 metrů. Celý útvar se dělí na Malé stěny a Velké stěny, projít se dají obě dvě trasy bez problémů v jeden den. Jste-li vášniví milovníci přírody, nebo máte zkrátka jen rádi hezké věci, rozhodně si s sebou nezapomeňte do batohu přibalit dalekohled. Tiské stěny jsou totiž vyhlášeným místem výskytů vzácných ptáků, například poštolky obecné nebo sokola stěhovavého. A kdyby vám snad místní babky kořenářky chtěly namluvit, že skalní městečko je výtvorem ďábla, nevěřte jim! Tato historka se zde traduje odnepaměti, není ovšem nikterak podložená. Tak hurá do Tisé.

JETŘICHOVICKÉ STĚNY – ČESKÉ ŠVÝCARSKO

Pravčickou bránu nechme tam, kde je, a vydejme se skrze České Švýcarsko trochu jinam, než je úplně obvyklé. Naučná stezka Jetřichovické stěny nabízí návštěvníkům široké spektrum znalostí, zážitků a pohledů, jaké jinde nenajdou. Ať už vás povede skrze hluboké temné lesy, kolem majestátních skalních věží, kolem skalního hrádku Šaunštejn, po schodech a po lávkách, přes slavnou Mariinu vyhlídku, Vilemíninu stěnu či Rudolfův kámen – ano, všechno to byli členové rodiny někdejších majitelů – až do Vysoké Lípy. Každopádně pokud plánujete tento výlet s dětmi, raději změňte plány. Stezka není sice nijak extrémně dlouhá, ale fyzicky méně zdatní jedinci s ní mohou mít trošku problém. Navíc celá trasa netvoří okruh a zpět se musíte vrátit buďto stejnou cestou pěšky, nebo si pěkně počkat na kyvadlový autobus, který vás na původní parkoviště dopraví.

Jak si dlouho uchovat letní opálení

Možná se vám letos v létě povedlo opálit se tak akorát. Nespálili jste se, ale zároveň vám jako vzpomínka na léto zůstala bronzově zbarvená pokožka. A tento odstín kůže byste si rádi uchovali co nejdéle. Jenže jak, když nechcete chodit do solária? Dobrá zpráva: jde to i bez něj.

Svatá trojice rad, které vám pomohou uchovat pokožku co nejdéle opálenou, zní: mazejte se, sprchujte se vlažnou vodou a pomozte si samoopalovacím mlékem. A k nim patří i další doporučení – třeba to, že byste měli používat peeling. Pojďme se na ně podívat podrobněji.

Opálení sice vypadá zdravě a navíc díky němu nejsou vidět drobné nedokonalosti naší kůže, nicméně celkově je to pro pokožku zápřah. Už v létě bychom proto měli používat přípravky po opalování a teď pokračovat v tom, že budeme kůži dopřávat hydratační krémy nebo mléka. S postupujícím podzimem můžete přejít i na mastnější přípravky.

Zkuste tělový make-up

Při sprchování vsaďte na vlažnou vodu a raději se úplně vyhněte horkým koupelím, příliš teplá voda totiž pokožku vysušuje a ta se o to více olupuje. Zatímco přehnanému sprchování se zkuste vyhýbat, dopřejte své kůži alespoň jednou týdně pořádný peeling, zbavíte jí tak už odumřelých buněk a zdravá barva o to více vynikne. Takto ošetřená kůže dokáže navíc lépe přijímat živiny třeba z tělového mléka.

Jakmile budete mít přesto pocit, že vaše letní opálení jde pomalu, ale jistě do háje, sáhněte po pomocnících v podobě samoopalovacích přípravků. Není to žádný podvod a v kombinaci s vaší letní snědostí to bude ve výsledku působit přirozeně. Pokud se samoopalovacích krémů, mlék nebo sprejů bojíte, protože se vám je nedaří na pokožce rozetřít rovnoměrně, vyzkoušejte tělový make-up. Ten sice večer zase smyjete, ale práce s ním je daleko snazší.

Důležité je i to, co jíte

Na barvu pokožky má příznivý vliv i konzumace betakarotenu, který způsobuje přirozené mírné ztmavnutí kůže. Rozhodně napomáhá zhnědnutí pokožky během opalování, případně udržení snědého odstínu po letní sezóně. Krom toho zpomaluje stárnutí pokožky, k němuž jinak působením slunečních paprsků nevyhnutelně dochází. Můžete ho polykat v tabletkách, ale dobré je využívat i přírodní zdroje, mezi něž patří rajčata, papriky, mrkev nebo třeba mango.

Z dalších důležitých látek byste si měli hlídat příjem zinku a selenu. Tato kombinace se dá bez potíží koupit v lékárnách. Důležitý je i dostatečný příjem tekutin, díky němu bude vaše kůže napjatější. V chladnějších dnech není potřeba, abyste denně vypili třeba čtyři litry, ale pod dva litry tekutin byste jít neměli.

Naopak se snažte zapomenout na solárium. Ne, že byste díky němu nezůstali dlouho snědí, vaše pokožka by dost možná ještě o nějaký ten odstín ztmavla. Ale prostě to není moc zdravé, UV záření v soláriích je zbytečně intenzivní a urychluje stárnutí kůže více, než by se vám mohlo líbit.

Berte to tak, že jste své pokožce dali dost zabrat v létě na přirozeném slunci, a po zbytek roku se jí snažte především hýčkat.

Se správnou výživou a vitamíny k rychlejšímu hojení ran

Kůže je největší orgán lidského těla a pro svou vitalitu potřebuje neustále spoustu živin. A ještě více se jich musí zajistit při jakémkoliv poranění.

Přinášíme vám 7 výživových doporučení, díky kterým urychlíte proces hojení a celkově posílíte své zdraví i krásu:

  1. Pestrá strava. Základní předpoklad zdraví. Ovoce, zelenina, ořechy, drůbež, vejce a luštěniny by měly být součástí každodenního jídelníčku. Pro zdravotní prevenci a rychlejší hojení ran mají význam potraviny s nízkým glykemickým indexem, tzn. udržující hladinu cukru v krvi v normálu (ovesné vločky, žitný kváskový chléb, celozrnná rýže, ovoce, mléčné výrobky…).
  1. Vitamin C. Je prokázáno, že strava s vysokým obsahem vitaminu C pomáhá při hojení ran. „Céčko“ je silný antioxidant, který zpevňuje pokožku, podporuje tvorbu kolagenu i nových krevních cév, a tím také vstřebávání železa. Nejlepším zdrojem vitamínu C jsou citrusové plody, letní bobulovité ovoce a listová zelenina.
  1. Zinek. Minerál, který podporuje tvorbu kolagenu nezbytného pro hojení ran. Je obsažen zejména v mase, dýňových semenech, ořeších a zelené listové zelenině.
  1. Zdravé tuky. Je ověřen protizánětlivý účinek omega-3 mastných kyselin, které díky němu zlepšují hojení ran, především popálenin.
  1. Med. Tento vyhlášený prostředek lidové medicíny se využívá i jako doplněk léčby při hojení poranění, protože svým antibakteriálním působením urychluje celý proces. Totéž se dá říci o enzymech obsažených v papáji.
  1. Aloe vera. Khojení ran nebo léčbě žaludečních problémů se používá už po staletí. Patří mezi legendární léčivé rostliny lidstva. Dle Bible pokrývala tělo Krista zabalené v plátně. Při dávných vojenských výpravách se aloe vera používala k zacelování ran vojáků. Někdy se jí říká „doktor v květináči“ a do Evropy byla přivezena v 10. století z jižní Afriky. Odvar z aloe vera napomáhá trávení, detoxikaci a regeneraci těla, posiluje imunitu.
  1. Rakytník. Plody rakytníku řešetlákového obsahují v přirozené koncentraci všechny hlavní vitamíny (C, B, A, D, E, K a řadu dalších látek). Používají se zevnitř i zvnějšku v mnoha formách – čerstvé, jako šťáva, sirup, džem i v tobolkách. Ty jsou velmi praktické, protože sklízení plodů rakytníku není zrovna snadné. Rakytník v podobě oleje je skvělý na pokožku – zralé pomáhá proti vráskám a mladé hojí akné. Při vnitřním užívání jeho karotenoidy posilují kůži zevnitř a chrání ji před sluncem. A zvnějšku rakytník působí jako regenerační prostředek. Antioxidanty z rakytníkového oleje dokážou pokožku hojit a odstraňovat její nedokonalosti.

 

Rodiště slavných, aneb Umělci jsou taky lidi

Říká se, že i cesta je cíl. Občas ale není vůbec špatné nějaký konkrétní cíl přece jen mít. Člověka to tak správně namotivuje a nabudí, a když je ten cíl dobře vymyšlený, můžete spojit příjemnou zábavu se zajímavým poznáním. Přesně takhle to funguje, když objevujete rodiště slavných.

Malíři, spisovatelé, hudebníci a básníci, ti všichni se někde narodili a my moc dobře víme, že obyčejná lidská zvědavost je naprosto přirozená. Tak proč se nepodívat, kde ty námi zbožňované modly světového umění vlastně vyrostly?

DANTE ALIGHIERI – FLORENCIE

V majestátní a vznešené Florencii si nejspíš ani nevšimnete, že to, před čím stojíte, je dům slavného Danteho. Na první pohled stejný, jako každý jiný kamenný dům v okolí. A přitom právě zde nejspíš Dante seděl s rodiči, když mu v jedenácti letech oznámili, že je zasnoubený se svou budoucí ženou Gemmou. Porozhlédnete-li se po krásném městě, nebudete překvapeni tou spoustou inspirace, kterou zde Dante čerpal. Zasvěcení samozřejmě díky Danu Brownovi dávno vědí, že je to všechno trochu jinak, ale to je na jiné vyprávění.

B. YEATS – SLIGO

Přestože se laureát Nobelovy ceny a uznávaný postimpresionistický básník William Butler Yeats narodil v Dublinu, prakticky celé dětství prožil na opačném konci Irska, v nádherné krajině kolem města Sligo. Pohádky, legendy a stará irská vypravování tak po mnoho dalších let definovala Yeatsovu tvorbu, za niž pak zaslouženě získal i Nobelovu cenu za literaturu. Jeho kořeny jsou zde patrné na každém kroku v celém širém okolí. V centru města Sligo nejde přehlédnout velkou budovu z červených cihel, kde sídlí Yeatsova společnost. Nachází se v ní jak výpravné muzeum, tak příjemná a útulná kavárna, což se v sychravém irském počasí vždycky hodí. Básník byl s místní přírodou a lidmi tak úzce spjat, že se zde nechal i pohřbít. Jeho hrob i s vlastním epitafem můžete najít na hřbitově v Drumcliffu, kde byl jeho dědeček farářem. A tak tam uprostřed úchvatné divoké irské přírody na úpatí majestátní hory Benbulben odpočívá dodnes.

OSCAR WILDE – DUBLIN

Nikdo a nic není pro Dublin typičtější, než jeho nejslavnější rodák, spisovatel Oscar Wilde. Navzdory tomu, že v Dublinu víceméně nikdy pořádně nežil a působil spíše v Anglii, Irové na něj nedají dopustit a tak ho tu najdete v podobě sochy, na hrnečcích a tričkách, v knihách i pohlednicích. Najdete tu také jeho knihy (a to i v obchodech se suvenýry), či můžete spatřit jeho podobiznu vyvěšenou za barem v místní hospodě. Samozřejmě můžete navštívit jeho rodný dům a projít si muzeum věnované jeho životu i tvorbě. Na začátku června tato náklonnost graduje při festivalu irských spisovatelů. Nezáleží na tom, co všechno s Wildovou podobenkou najdete, stejně vás bude zas a znovu fascinovat to nadšení, s jakým svého „nevděčného“ rodáka Irové uctívají.

THE BEATLES – LIVERPOOL

The Beatles! John, Paul, George a Ringo, rockoví idolové, kteří nikdy nebudou příliš staří, příliš zapomenutí nebo příliš ohraní. Zbožňováni jsou natolik, že si jejich slavné rodiště jezdí ročně omrknout stovky turistů z celého světa. Ne, Liverpool rozhodně není takové terno jako přecházení přechodu na londýnské Abbey Road, nicméně pokud jste viděli film Across the Universe, víte, co od Liverpoolu čekat. Ponuré industriální město vám dá hned poznat, proč je právě ono tou nejchudší částí Anglie. Ale právě ta strohost, továrny a depresivní atmosféra udělají z vašeho výletu zase trochu něco jiného.

PABLO PICASSO – MÁLAGA

Španělský sochař a malíř, zakladatel kubismu a jedna z největších osobností 20. století, se skutečně uměl narodit, a to v srdci jednoho z turisty nejoblíbenějších španělských přístavních měst, v Málaze. Což je samozřejmě důvod, proč si hned po prohlídce Picassova rodného hnízda, tedy domu na Plaza de la Merced, odpočinout se skleničkou vynikajícího místního muškátového vína, třeba při sledování slavných býčích zápasů. Nakonec neopomeňte zastávku v Picassově muzeu, kde na vás čeká 204 malířových originálů, které byly muzeu darovány z jeho dědictví.

VICTOR HUGO A BRATŘI LUMIÈROVÉ – BESANÇON

To se tak občas stane, že jste o nějakém městě nikdy v životě neslyšeli a pak zjistíte, že se tam nenarodil jeden slavný člověk, nýbrž je jich celá řada. Tak například ve východofrancouzském městečku Besançon přišel na svět nejslavnější představitel romantismu, spisovatel Victor Hugo. Jen o pár desítek let později se tady v odstupu dvou let narodili vynálezci autochromu a první filmoví tvůrci, bratři Louis a Auguste Lumièrové. A protože malebné vesničky a městečka ve Francii bývají jen zřídkakdy pro českého výletníka nezajímavá, jistě vás toto „hodinářské“ město uchvátí.

Po Rakousku na kole kolem dokola

Že je jízda na kole super říká kdekdo, dokonce o tom zpíval i Freddie Mercury. Zkrátka není nad čerstvý vzduch a trochu zdravého pohybu. Jenže na jižní Moravě už jste byli stokrát a při představě šlapání do českých hor a kopců vás berou spíše mdloby, než záchvaty radosti. Co teď? Protáhněte svalstvo a hurá do Rakouska.

Nebojte se, neposíláme vás zdolávat strmé alpské vrcholy a rozbíjet tábory vysoko v horách. Ve znamení hesla „máme rádi Dunaj“ se držíme faktu, že naštěstí řeky netečou do kopce, tudíž kolem nich najezdíte desítky kilometrů, aniž byste si vůbec všimli, že místo obřích pohoří překonáváte sami sebe.

PODÉL DUNAJE – KLASIKA, KTERÁ NEOMRZÍ

Klasika mezi klasikami, to je léty – a především cyklisty – prověřená stezka podél Dunaje. Pokud toto označení nenajdete v mapě, ani na cedulích, poohlédněte se po slově Donauradweg, sic se místní značení českým turistům příliš nepřizpůsobuje, i když je to hned „za humny“. Ptáte se odkud vyjet? Stezka se táhne od Pasova přes Vídeň až do Bratislavy. Po cestě narazíte nejen na hromady ostatních cyklistů, ale především na úchvatnou krajinu a malebné vesničky podél řeky. Fajnšmekři a lovci unikátů si přijdou na své, pokud neminou jediný rakouský trapistický klášter Engelszell. Kdo by chtěl vyrazit z opačného konce, tedy z Bratislavy, nechť si to dvakrát rozmyslí. Všichni vyráží z Pasova proto, že je to tak nějak víc z kopce. Záleží tedy jen na vás, jestli se hodláte flákat nebo chcete spíš makat. Tak či tak vás čeká více než 350 km čirého potěšení.

S VĚTREM I JAZZEM V ZÁDECH

Dobrá zpráva pro všechny, kteří mají větší či větší problém s orientací na mapě. Tady ji nebudete potřebovat. Pokud jedete s jezerem Attersee po pravé ruce, mějte ho na této straně celou cestu, a ono to dobře dopadne. Necelých 50 km si vás získá především krásnými rakouskými kostely a přírodními scenériemi, například vodopády Nixenfall nebo kaštanovým hájem v městečku Unterach. Není od věci projíždět tudy během července a srpna, to se můžete v Nußdorfu zastavit a zaposlouchat se do jednoho z jazzových koncertů, které se tady v létě konají. A jste-li alergičtí na uhýbání otráveným řidičům, nebo se bojíte o bezpečnost svých ratolestí, vyrazte kolem jezera během Dne bez aut.

NA SKOK DO MAĎARSKA A ZPĚT

A u jezer ještě chvíli zůstaneme. Vydáme se ale na celých 130 km dlouhou trasu kolem Neziderského jezera, která začíná v Maďarsku a vede skrze nádherná vinařství, město čápů Purbach nebo tajemné mokřady a rákosové louky. I když vás na této cestě potká nejspíš pár mírných stoupání, celá trasa je spíše rovinatá a je proto vhodná pro úžasnou rodinnou dovolenou plnou zážitků a zajímavých zastávek.

JEZERO OSSIACHERSEE – ANEB SEN VŠECH MALÝCH SPORTOVCŮ

Do třetice všeho dobrého, jezerní cesta Ossiachersee. Pro ostřílené namakané cyklisty totální zívačka, ale máte-li malé děti a chcete strávit aktivní dovolenou v Rakousku s nimi, je tahle stezka přímo splněným snem. Něco málo přes 25 km po zelené značce, během kterých vás nepřekvapí žádná stoupání, a když už, tak můžete vystoupat lanovkou na vrcholek hory Gerlitzen s dětmi i koly. Rovněž nesmíte minout vodopády Finsterbachgraben nebo skanzen Winklern či překrásný Svět panenek. To ocení především malé cyklistky a vám bude odměnou spíše než vlastní sportovní výkon jejich šťastný úsměv.

DRÁVSKÁ CYKLOSTEZKA PRO HISTORIKY

Hrady, zámky, hrady, zámky, hrady a možná nějaký ten vodopád. Tak nějak vypadá 75 km dlouhá stezka z Lienzu do Spittalu, během které si přijdou na své zejména fanoušci historických budov, osad a dobrodružných příběhů. Oblíbené je mezi cyklisty také koupaliště Dellach, kde se můžete v horkých letních dnech příjemně zchladit a dopřát nohám trochu zaslouženého odpočinku po dlouhé námaze.

PO STOPÁCH ŘÍMSKÝCH LEGIONÁŘŮ

Pro ještě větší milovníky historie máme ještě jednu, historičtější cestu. Je celá protkaná římskou historií a vede z Pasova do Ennsu. díky informačním tabulím se toho vy i vaše děti dozvíte mnoho nejen o samotných Římanech, ale i o jejich kultuře a způsobu života. Prohlédnout si můžete zbytky římského osídlení a místo turistických značek vás bude provázet zelenobílý symbol římské přilbice.

Ať už se vydáte kteroukoli cestou, nezapomeňte na předpisy dané země. Cyklistické helmy jsou u dětí povinné, a jelikož stezky vedou i přes vinice, je třeba dodat, že alkohol je na kole přísně zakázán. Vínečko si tedy raději dopřejte až při večeři v některém z roztomilých malých penzionů kolem vody a užívejte si klid a pohodu v krásném Rakousku bez zbytečného rizika.

Jak na krásné vlasy plné síly a lesku

Chcete-li mít krásné a vitální vlasy, zařaďte do své výživy vitamíny podporující jejich růst. Podíváme se společně, které běžně dostupné potraviny je obsahují.

Vaječný žloutek, mléčné výrobky, kvasnice, špenát a játra jsou vynikající zdroj vitamínu H neboli biotinu, který dokáže fantasticky oživit všechny typy vlasů včetně barvených.

Vitamíny skupiny B, působící proti vypadávání vlasů, poskytují masité a mléčné pokrmy, opět žloutky, ořechy a semínka, oves, pšenice, ječmen, celozrnná rýže, luštěniny, brokolice, chřest, rajčata, avokádo, banány, hroznové víno nebo pivo v optimálním množství. Pro vlasovou péči je z „béček“ nejznámější kyselina pantothenová (B5), která zlepšuje celkový stav vlasů a je dobře vstřebatelná z masa či luštěnin, nebo kyselina listová (B9), obsažená v listové zelenině, játrech nebo kvasnicích.

Dalšími vitamíny vyživujícími vlasy jsou známé antioxidanty A, C, E. Pokud budete jíst mrkev a další zeleninu, ovoce (broskve, meruňky, jahody…), mléčné výrobky, citrusové plody, brambory, obilné klíčky, ořechy a kvalitní rostlinné oleje, měli byste jich mít dostatek. K tomu přidejte ryby, dary moře a sušené ovoce, obsahující potřebné vlasové minerály jako např. draslík, hořčík, jód a železo.

Kvašená zelenina: znovuobjevená vitamínová bomba

Na vlasy je výborná i kvašená zelenina neboli pickles, která poskytuje vitamíny B1, B2, B6, C, K, bakterie kyseliny mléčné, draslík, hořčík, fluor a množství enzymů.

Příprava je snadná. Potřebujete kilogram zeleniny vhodné ke kvašení, např. mrkev, zelí, kedlubnu, červenou řepu či cibuli, lžičku mořské soli, kmín a keramickou nádobu na kvašení nebo velkou sklenici.

Zeleninu nakrájejte a nastrouhejte, smíchejte, přidejte sůl a kmín a směs dobře zpracujte rukama, až pustí šťávu. Poté ji napěchujte do nádoby nebo sklenice, ve které ji ale musíte zatížit (např. další sklenicí s vodou) a uzavřít.

Poté směs několik dní kvasí při pokojové teplotě. V dobře uzavřených skleničkách vydrží na chladném místě i celou zimu. Pickles může zůstat také v původní keramické nádobě, do níž se podle potřeby dolévá převařená voda se solí.

Novinky v kosmetické péči o vlasy

Na vitalitu vlasů má kromě genetiky, zdravé výživy a kvalitního střihu velký vliv i dobře zvolená vlasová kosmetika – pečující, stylingová a barvicí. Pomáhá proti padání vlasů, lupům, šedivění i nadměrnému maštění. Vybírá se s ohledem na věk, pohlaví a další faktory.

V popředí zájmu spotřebitelů jsou dnes přípravky na bázi přírodních olejů – olivového, kokosového nebo arganového. Vitální vlasy může mít díky nim opravdu každý.

 

Pouště v Česku? Ano, jen bez velbloudů…

Je mi jasné, že při slově poušť si každý tak nějak chtě nechtě vybaví několikametrové písečné duny, zlatavé moře kam až oko dohlédne a zafačované beduíny, putující na velbloudech k nejbližší oáze. Takové pouště v Česku sice nemáme, ani velbloudy, ani beduíny, a místo oáz máme hospůdky a vinárny, nicméně i tak stojí výlet do českých pouštních oblastí za to. Nevěříte? Přesvědčte se sami.

PÍSEČNÝ PŘESYP U VLKOVA – CHKO TŘEBOŇSKO

V Jižních Čechách najdete nejznámější písečný přesyp u nás, jehož vznik je datován někdy k roku 1954. A buďte si jistí, že vás neochudí o žádné pouštní zajímavosti. Najdete zde jak velké množství vzácných pískomilných rostlin, tak i tolik názorné písečné duny, bez kterých by to zkrátka nebylo ono. Sice by místní duny při své velikosti nejspíš neunesly ani slepici, natož potom velblouda, ale na české poměry je to podívaná vskutku velkolepá. Tu a tam narazíte i na opuštěnou borovici, či na jiného zvědavého nevěřícího turistu. Celou přírodní krásu tohoto vzácného místa však můžete pozorovat pouze z vyznačených pěšinek okolo, vstup na poušť je totiž přísně zakázán. Pamatujete? Neudrží přece ani slepici!

PŘESYPY U ROKYTNA – KRÁLOVEHRADECKO

Přesypy u Rokytna sice nepatří k těm nejznámějším nebo nejkrásnějším, zato jsou nejrozsáhlejší. Pouhých deset kilometrů od Hradce Králové, můžete na sedmi hektarech borovicového lesa obdivovat neobvyklý ráz krajiny. A když říkám neobvyklý, myslím tím úžas, óchání a áchání, jednoduše přesně takovou tu reakci, která se projeví u každého, kdo zčista jasna objeví uprostřed lesa místo měkoučkého mechového porostu měkoučký písečný koberec. Nicméně ani tato poušť už zdaleka není to, co bývala. Kvůli lidské nenechavosti a těžbě se scvrkla na pouhých pár hektarů a tak více než pouštní planinu připomíná spíše pískoviště porostlé náhodně vysazenými borovicemi.

PÍSTY U NYMBURSKA

Další české NEJ v oblasti pouští jsou celé 4 hektary Pístů u Nymburka, kde najdete nejzachovalejší písečnou dunu v České republice. Ano, jednu dunu! No a co? To přece není málo. Obzvláště v případě, zjistíte-li o této úchvatné duně víc. Například že zde žije mravkolev, hmyz typický především pro oblasti jižní Afriky. Vidíte? Říkala jsem, že české pouště nejsou nijak méně poušťovité, než Sahara nebo Gobi. Písty najdete na jihozápadě Nymburka a stejně jako ostatní pouštní oblasti, je i toto místo velmi úzkostlivě střeženo před poškozením. Bohužel, chránit se začalo teprve poměrně nedávno, takže ho všeteční turisté stihli už lehce poničit a pouštní plochu i dunu o kousek zmenšit.

VÁTÉ PÍSKY U BZENCE

Skalní příznivci českých pouští nazývají bzenecké písečné oblasti Moravskou Saharou. A není se čemu divit. Na docela působivých 16 m2 se rozkládají až šest kilometrů dlouhé písečné duny, z čehož u některých z nich sahá mocnost písečné vrstvy až do 30 metrů. Příjemným zpestřením výletu za touto raritou je také naučná stezka Váté písky, která vám podrobně přiblíží vznik, vývoj i složení českých pouští, seznámí vás rovněž s rostlinami a živočišnými druhy, které se v těchto oblastech mohou velmi vzácně vyskytovat. Taková lekce zeměpisu a přírodopisu v terénu. No neberte to!

SEMÍNSKÝ PŘESYP – PŘELOUČ

Jednou z dalších, rozhodně ne bezvýznamných pouštních oblastí u nás, je národní přírodní památka Semínský přesyp. Ale nenechte se mýlit, přírodní památkou se nestal kvůli písku, ale díky naprosto ojedinělému výskytu kozince písečného, nenápadné fialové bylinky, která byla v Česku naposledy spatřena v roce 1938. Milovníci přírody si zde přijdou na své nejen pro tuto vzácnou rostlinku, ale i pro pozorování několika velmi vzácných motýlích druhů. Takže atlas motýlů a lupu na kozinec do kapsy a hurá do Semína.

PŘESYP U MALOLÁNSKÉHO – LÁNY U DAŠIC

Máte-li slabost pro ohrožené druhy a ochranu mizejících rostlinných druhů, rozhodně byste se měli zajet podívat i na tento malinkatý písečný přesyp kousek od Pardubic. Nachází se zde psledních pár ostrůvků téměř vymýcené ostřice pískomilné, která se v Evropě nachází pouze v pobaltských oblastech. Odborníci bohužel předpokládají její úplné vymizení z české mapy v následujících dvou až třech letech, proto pokud ji chcete ještě na vlastní oči vidět a prozkoumat, sbalte si fidlátka a honem, honem do pralesa. Ehm, tedy vlastně do pouště.

 

 

 

 

 

 

Nepodceňujte motivační dopis

Motivační dopis personalistovi nebo jinému zástupci firmy je nezbytný doplněk životopisu při podávání žádosti o práci nebo stáž. Zajímavý motivační dopis je most k osobnímu pohovoru, proto se mu má věnovat náležitá pozornost.

V motivačním dopise personalistu informujete, o jakou profesi se ucházíte, vysvětlujete svou motivaci a stručně popisujete předpoklady k výkonu práce.

Náležitosti a obsah motivačního dopisu

Dobrý motivační dopis je stručný, výstižný a samozřejmě bez gramatických chyb. Píše se na počítači, obsahuje adresu žadatele i zaměstnavatele, oslovení, pozdrav a vlastnoruční podpis.

Motivační dopis lze poslat také e-mailem spolu s přiloženým životopisem. Neměl by přesahovat dva odstavce. Do předmětu zprávy se píše např. „Žádost o místo pracovníka telefonního prodeje“, v adresách se neuvádí PSČ, ale nechybí oslovení, pozdrav (stačí „Dobrý den“, „S pozdravem“) a podpis.

V motivačním dopisu uvádějte pouze pravdivé informace, odkazujte na přiložený životopis a neupozorňujte na své slabší stránky. Odkažte na zdroj nabídky, napište, o jakou pozici se ucházíte a proč by měla firma přijmout právě vás. Vyzdvihněte své klady (komunikativnost, kreativitu, flexibilitu, organizační schopnosti) a nejdůležitější zkušenosti. Vyjádřete také přání zúčastnit se osobního pohovoru. Nejdůležitější je zdůvodnění, co vás láká na nové pozici.

Fráze vhodné na úvod a závěr motivačního dopisu

  • Dobrý den, zaujala mě vaše nabídka práce… na serveru…
  • Reaguji na inzerovanou pozici… (Ucházím se o inzerovanou pozici…)
  • Na základě vašich požadavků se považuji za vhodného kandidáta na nabízenou stáž.
  • Zajímám se o brigádu, kterou inzerujete na…
  • Pokud jsem vás zaujala, těším se na případné setkání.
  • Na pohovor se mohu dostavit kdykoliv. Neváhejte mě kontaktovat.
  • Ráda zodpovím vaše dotazy na osobní schůzce.

3 doporučení z praxe

V internetových diskuzích naleznete mnoho praktických rad k napsání motivačního dopisu, např.:

  1. „Motivační dopis by měl přesně pasovat na tvou osobu a na tu pozici, o kterou máš zájem. Takže celostránkové předem připravené texty bych nepoužíval. Prostě napiš, co chceš dělat a proč to chceš dělat.“
  2. „Motivační dopis musí být originální – nejen šablona a všeobecně používané fráze. To je velice málo. Je třeba dopřát si dost času, zjistit o firmě co nejvíce a zvážit, čím můžeš být právě ty pro ni přínosem.
  3. „Cílem motivačního dopisu je zaujmout a odlišit se od hromady ostatních uchazečů. Je to první kontakt s potenciálním zaměstnavatelem, proto musí být co nejlepší.“

 

Co je třeba udělat pro zdar pracovního pohovoru

Přijít na pracovní pohovor včas, ve vhodném oblečení a mít s sebou potřebné dokumenty je pouze malá část celého procesu získání vytouženého zaměstnání.

Nejdůležitější je určit si dávno dopředu svůj profesní cíl. Díky tomu lze při hledání práce postupovat efektivně a zaměřit se na podstatné detaily. Například ten, kdo se chce stát redaktorem, může získat potřebné reference a dnes tolik žádané kontakty prací pro neziskové portály.

Dalším důležitým krokem je obstarání co největšího množství informací o příslušné pozici, firmě i jejím okolí. A nejlépe o celém odvětví včetně konkurenčního boje. Mnoho údajů v současnosti poskytuje internet – prozkoumejte webové stránky, výroční zprávy, prodejní materiály, časopisy pro zákazníky a články v médiích. Řadu relevantních informací poskytnou také přátelé, známí a dokonce samotné firmy na telefonické vyžádání.

Pokud se vám podařilo vytvořit zajímavý životopis a motivační dopis, s velkou pravděpodobností jste pozváni k přijímacímu pohovoru. Ten nebývá dlouhý (většinou okolo čtvrthodiny), a tak se vyplatí nepodcenit pečlivou přípravu.

Jak přesvědčit potenciálního zaměstnavatele, aby si vybral právě vás?

U pracovního pohovoru musíte mít i nezbytné štěstí, ale podstatná část úspěchu závisí na znalostech, dovednostech a jejich profesionální prezentaci. Na každou schůzku se připravte zvlášť. Ujasněte si předem, jaký typ pracovního pohovoru se na vás chystá a kolik času mu máte věnovat.

Zkuste si odpovědět na otázky ohledně motivace, silných či slabých stránek a finančních nároků, které vám zřejmě budou položeny. Ovšem na dotazy ohledně zdraví, majetku nebo rodinných poměrů odpovězte jen, pokud chcete.

V okolí sídla firmy se raději pohybujte už nějakou dobu před pohovorem, abyste nebyli nervózní. Mějte s sebou životopis, motivační dopis, doklady o vzdělání, příp. reference a ukázky projektů.

Dejte si záležet na prvním dojmu, který vytváří zejména vhodné elegantní oblečení, úsměv, přímý pohled do očí a pevný stisk ruky. Nedoporučuje se výrazné líčení, parfémy ani šperky. Posaďte se až na vyzvání, seďte vzpřímeně, bez hrbení a snažte se působit klidně. Vystresování uchazečů někdy patří mezi záměrné taktiky personalistů, kteří v těchto situacích bedlivě sledují řeč vašeho těla.

Druhá část pohovoru už bude jistě neformálnější a vy dostanete možnost zeptat se mnoho věcí ohledně nabízené pracovní pozice, kompetencí, benefitů, dalšího vzdělávání a profesního růstu. Neváhejte a beze zbytku ji využijte, zástupce firmy váš zájem potěší.